Autorská tvorba – literární díla, příležitostní tiskoviny, fotopřání

 

Něco málo o mně

Začala jsem psát už na gymnáziu. Měla jsem vždycky bujnou fantazii, zvláště v hodinách občanské výchovy. Utrpení z probíraných témat jsem si kompenzovala čáráním obrazců do sešitu a psaním fejetonů. Třídou kolovaly moje oběžníky s veršovanými vtípky o spolužácích a profesorech. Jeden se dostal do rukou třídního. Potrestal mě tím, že mě pověřil vedením kroniky, za což jsem mu dodnes vděčná.

 

Trochu jsem kreslila. Fantazie a tak. Fleky, kruhy, stromy, duhy. Táta nad tím kroutil hlavou tak dlouho, až mě šoupl do výtvarného oboru lidové školy umění, kde malíř Jan Jůzl povýšil moje neladné čmáranice a bezduché mazanice na ladné křivky. Byl to úžasný člověk. Absolvent Akademie výtvarného umění a žák Maxe Švabinského. Ovládal a vyučoval řadu grafických technik, zabýval se dřevoryty, akvarely a ilustracemi. Dívám se na čtyřicet let starou jizvu na ukazováčku od rydla na linoryt a vzpomínám na něj s úctou a pokorou. Na to, jak mi fačoval ránu a říkal mi nešiko.

 

Po gymnáziu jsem se odebrala na pedagogickou školu a poté započala moje kariéra učitelky v mateřské škole. Náměty básniček byly jasné. Zvířátka, miminka, hračky, dopravní značky... Psala jsem, když děti spaly. Jednou přišla inspektorka a povídá: „Odkud máte ty říkanky, co jste děti naučila?" Přiznala jsem, že jsem je napsala o poledním klidu a že mě trápí hlasivky a že mi některé děti lezou na nervy, ale že je jinak všechny miluju, ale že bych stejně chtěla dělat něco jiného. „Všechno sepište", povídá „a dejte to nějakému nakladatelství!" Sepsala jsem, odjela jsem na veletrh knih, rukopisy předala a za pár měsíců bylo jasné, že změna profese je u mě na spadnutí. Že chci podnikat a psát a svobodně dýchat a svobodně se rozhodovat a brát život s humorem a nadhledem. Že nechci mít přesný plán na každou minutu svého bytí.

 

V roce 1995 jsem ze školství odešla a založila jsem rodinnou živnost „nakladatelství, vydavatelství a polygrafické služby."

 

Přestala jsem psát a veškerý svůj volný čas jsem s láskou věnovala rodině a živnosti. Mám dvě dcery a dva vnoučky (osmiletý a pětiletý). Nedávno jsem se k psaní vrátila, prozatím prostřednictvím stránek na Facebooku  Paní Singlová . Bavím tím svoje přátele a regeneruji svoji duši. Oprašuji rukopisy a těším se na případnou spolupráci s některým z českých nakladatelství.

Jarmila Langerová, 1. 1. 2022

 

 

Bibliografie a ostatní

 

Lesní městečko
© Jarmila Langerová (JL), 1995
Hádanky – Kdo je to?
© JL, Blug, 1995
Jsem malý zlobílek...
© JL, Blug, 1995



 

 
   
Smějeme se se zvířátky
© JL, Blug, 1995
Říkají mi miminko
© JL, Fragment, 1996, 1999
Památníček – Narodil se človíček
© JL, Fragment, 1999–2019








 

 
   
Obrázky z cirkusu
Kalendář © JL, Studio Press, 2003
Veverka učí své přátele...
Logopedický kalendář, © JL, Studio Press, 2004
Památníček – Narodil se človíček
© JL, Albatros, a.s., 2021
(skladem)








 

 
   
Pamětní list (skladem)
Verše © Jarmila Langerová
Paní Singlová (blog na Facebooku)
© Jarmila Langerová
, 2020-dosud